- Už když to dřevo rostlo co stromy v hustém lese
on zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
Teď šedý a v mukách umírá tiše
má hřebíky v rukách a kopí má v břiše - A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
on ruce k němu spíná a domáhá se práva
Ale marně chlapče křičíš, že Země středem není
z popela jsi povstal a na popel se změníš
R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
rukama lomím, nastokrát běda
jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá
10 000 roků po Zemi se vláčím
všechno je stejné jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc
jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem nepochopil nic - Když napoprvé křičel, když vystrkoval hlavu
na náměstích klíče zacinkaly v davu
Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy,
ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí
R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
rukama lomím, nastokrát běda
jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá
10 000 roků po Zemi se vláčím
všechno je stejné jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc
jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem nepochopil nic